Moje cesta

Ahoj, tady mi říkají Jozef a TOHLE je moje cesta:

Rok 2022
V roce 2022 mě začala bolet záda. Jako aktivní sportovec, který trénoval čtyřikrát týdně, jsem bolest považoval za běžnou součást života, a proto jsem jí zpočátku nevěnoval větší pozornost. Během sportování mě záda nebolela – bolest přicházela až po tréninku, když se tělo uvolnilo. Objevovala se hlavně v bederní oblasti.
Bolest se začala zhoršovat a postupně mi začala zasahovat do běžného života. Strečink ani ohýbání nepomáhaly a musel jsem omezit tréninky. V dubnu už byla bolest tak silná, že jsem se rozhodl vyhledat odbornou pomoc.

První kroky
Návštěva č. 1
Fyzioterapeutka pracovala metodou McKenzie. Tento přístup je zaměřený na opakované pohyby, které mají obnovit funkci páteře. U mě ale efekt bohužel nenastal.
Návštěva č. 2
Fyzioterapeut v Praze použil metodu DNS – dynamickou neuromuskulární stabilizaci. Šlo o pomalé cvičení s důrazem na dech, oporu a vývojové vzorce miminek. Opět bez zásadní změny.
Návštěva č. 3
Na základě žádanky od obvodní lékařky jsem nastoupil na státní rehabilitaci. Pět měsíců jsme cvičili s různými terapeuty – což při třicetiminutových sezeních nebylo ideální. Používali kombinaci metod: McKenzie, DNS, Vojtovu metodu, spirální dynamiku, elektroléčbu, mobilizace, cvičení s míči a therabandy. Ještě bez rentgenu mi doktorka oznámila, že to vypadá na výhřez.
Už v květnu jsem začal pátrat sám – internet, YouTube, diskuzní fóra. Všude se opakoval pojem SM Systém. Po důkladném studiu jsem se rozhodl jít vlastní cestou a začal ho cvičit doma.

Zlomový bod
Leden 2023
Ploténka „vytekla“ a začala tlačit na kořenový nerv. Nemohl jsem chodit. Následovala neschopenka, kapačky, MRI. Snímek ukázal 11mm výhřez se sekvestrem, tlak na nerv z pravé strany. Bolest vystřelovala až do kotníku a já zůstal na neschopence. První dva měsíce jsem byl spíš na lůžku, každý pohyb byl problém. Nejhorší bylo jít do auta a na záchod.
Neurologické vyšetření EMG/ENG
Ukázalo, že přenos signálu nervem není v pořádku. Doporučena operace. Dostal jsem léky proti bolesti a doporučení k neurochirurgovi.
Neurochirurg č.1
Ve vinohradské nemocnici jsem natrefil na doktora v důchodovém věku. Při komunikaci mi bylo jasné, že mi nepomůže. Vyžádal jsem si žádanku k jinému.
Neurochirurg č.2
Na Homolce mi řekl, že operace je žádaná, ale je 50/50 – odstraní příčinu, ale bolest nemusí odeznít. Shodli jsme se na lázních a já se rozhodl pro konzervativní cestu.

Lázně a nový začátek
V listopadu 2023 jsem nastoupil do lázní v Třeboni. Nejvíc mi pomohla senzomotorika – propojení smyslového vnímání a pohybové reakce, které výrazně zlepšuje stabilitu, koordinaci a rovnováhu. Velmi jednoduché cvičení.
Tehdy jsem si uvědomil další důležitou věc: fyzická bolest často kráčí ruku v ruce s tou psychickou. Obě jsem zažil a můžu s jistotou říct, že ta psychická bývá kolikrát ještě horší.
Až tam mi došlo, kolik lidí má bolesti zad a netuší, jak si pomoct – protože jim chybí správné a srozumitelné informace. Rozhodl jsem se, že po návratu z lázní se budu vzdělávat a budu své zkušenosti a poznatky sdílet dál.
Z lázní jsem se vrátil s menší bolestí v noze a s menší bolestí v bedrech. Ke konci prosince mi byla ukončena neschopenka.

Rok 2024 – studium, růst a pomoc ostatním
Rok 2024 jsem zasvětil vzdělávání. Absolvoval jsem kurz Instruktor zdravotní tělesné výchovy přímo v centru MUDr. Smíška a poté kurz klasické i zdravotní masáže v EDUspa. Začal jsem cvičit s lidmi a předávat jim informace.
Díky cvičení, trpělivosti a silné vůli mi záda dala znovu zelenou – k práci, k mému koníčku a hlavně – k rodině.

Rok 2025 – dovzdělávání
Zde jsem nabíral nové klienty a hlavně nové zkušenosti. Začal jsem se věnovat dalším problémům s pohybovým aparátem (vrozené vady, skoliózy, degenerativní poruchy). Nové poznatky mě dovedly k tomu, abych začal používat váhy a větší sílu. Když už odporové gumy nestačily, začal jsem „zvedat železo“. Ukázalo se, že podle nových studií je posilovna v kombinaci s dobrým funkčním cvičením ta nejlepší cesta.
Největší zlom přišel, když jsem začal dělat „zakázané pohyby“ a posilovat právě v rámci těchto pohybů – například předklon s hyperextenzí.

Poznatky na konec
Vybírejte si doktory a maséry pečlivě. Nebojte se odmítnout a jít k jinému. Prošel jsem rukama asi dvaceti terapeutů a jen pár z nich byli skutečně uvědomělí a měli široký záběr znalostí, které dokázali správně využít.
To samé platí pro maséry.
Nebojte se cvičit to, co vás bolí. Když vás bolí záda v předklonu a vy se předklonu budete bát a vyhýbat se mu, co se stane, až budete zvedat propisku ze země v předklonu?
Lidské tělo je stavěné na zdravý rozsah pohybu na každou stranu bez omezení.
Nebojte se, ale poslouchejte svoje tělo. Dělejte vše pomalu, v malých dávkách a postupně zvyšujte náročnost.
Bolest není normální.

Závěr
Moje cesta byla náročná, bolestivá a plná slepých uliček. Ale díky ní dnes vím, že i z bolesti se dá vyrůst – stačí mít chuť se zvednout, když to nejvíc bolí.
A pokud právě teď procházíš podobným příběhem – nezůstávej v tom sám. Jsou cesty, jak to zvládnout.
A já ti ji rád ukážu.